Srpen 2009

bacha

29. srpna 2009 v 17:45 | tonetja
nateklo mi do bot smůla
napadla mě blbost hurá
naštvala mě lidí fůra
nepřidají aní bůra
sedí na mně černá můra
vyléčí mě horská túra
nebo radši horká kúra
ještě dřív než přihodí se
že se ze mě navždy stane
vzteklá zapčklá závistivá
divná nervní pověrčivá
dokonalá stará důra

?

27. srpna 2009 v 23:24 | tonetja

dvě hrstky radosti
hrníček pohody
do prstů naberem
špetku štěstí
toužíme čekáme
věříme v náhody
i v sílu náramku
na zápěstí

cosi se zadrhne
spadne a rozbije
náramek povolí
kouzlo ztratí
ten kdo tu chvíli byl
spěchal to přebolí
účet co otevřel
nezaplatí

je to daň za rozmar
za hloupé toužení
nebo dar poznání
či malá lest
údiv je zbytečný
marné je pokání
čekáš tu na zázrak
nepřijde
věz

zářijová

26. srpna 2009 v 20:09 | tonetja

co si mám teď počít jen
jak z té pasti utéct ven
nejdříve se zakříduju
čímž se lehce zmimikruju
pod katedru zalezu si
načas mě to spasit musí
pak se zamknu v kabinetu
ukryju se za roletu
někdo-li na mě zazvoní
ode mě dostane po ní
někdo-li na mě zabuší
v šatně ho školník zahluší
hola děti do záhuby
školička už cení zuby

velmi správně

26. srpna 2009 v 1:01 | tonetja

okouzleni sami sebou
intelektuálně předou
kuturou každý den žijí
zdravě jedí střídmě pijí
hlavou moudře pokyvují
nezištně když poskytují
dobrou radu na počkání
toť jejich zdejší poslání
vyznají se v lecčems skvěle
oddaní jsou věci cele
cizí jazyky pilují
hatajógu praktikují
i charitu podporují
interesantí a vtipní
potkáš-li je radši vypni
pozitivno nosí v hlavě
když to na ně přijde právě
každý z nich hoden obdivu
společně pak do archivu
dát na regál či do koše
úporné naše intoše

vymazat

21. srpna 2009 v 17:47 | tonetja


je to čirá krása
být tabula rasa
dilít párkrát ťuk ťuk ťuk
pak jen zírat ani muk

blogeří

21. srpna 2009 v 10:47 | tonetja

když zase nemůžu spát
jdu si tiše blogovat
je to tedy paráda
tato žití náhrada
nežli trpně úpět vskrytu
dám virtuál realitu
a teď ať si na mě čurá
klidně z výše noční můra

nutno natřít

21. srpna 2009 v 4:33 | tonetja

poučena životem
raděj stojím za plotem
je v nich obou sem tam díra
občas někdo zláme lať
brána vrže nedovírá
jak to zatřít babo raď

kdyby to náhodou někdo čet

15. srpna 2009 v 15:25 | tonetja

i když jsem jen veršotepka
nechytá mě z toho depka
moje prosté veršíky
hodné místní putyky
postaví mě na nohu
když už dále nemohu
nemajíce ambice
skáčou si jak opice
že to není poezie
věř či nevěř jedno mi je
do rozpaků uvedu
když se s básní předvedu
toho kdo umění žádá
žádný podfuk žádná zrada
říkám ti to zcela jasně
i když rýmy sázím krásně
umění já neumím
přesto ale dobře spím


P. S.
na depku mám jinou menáž
tam by to fakt chtělo drenáž







bezvízová

12. srpna 2009 v 21:56 | tonetja

jak se mám já nedoúča zorientovat
nemohu si po francouzsku zakoketovat
neumím hrdelní er nemám ten správný odeur
ani žádný řádný flanel od Coco Chanel
v hlavě mám totální merde v háji zmizel další flirt
je mi líto nejde mi to vem to čert


do skoku

12. srpna 2009 v 15:50 | tonetja

mám aspoň tři důvody
skočit hlavou do vody
bude-li tam příkrý sráz
všechno jistě půjde snáz
do kapsy si dám cihličku
pořeším to za chviličku
hlavou kámen prorazím
snad na tom nic nezkazím
moje tvrdá palice
brnět bude velice
možná se i trochu leknu
to když sebou na dně seknu
skončím-li však v bahně měkkém
dozajista puknu vztekem
v planktonu se rozplynu
pulci chytí vzteklinu
to zas bude patálie
další eko havárie
už se nikdo neumyje
Bursík hlavou o strom bije

epitaf

11. srpna 2009 v 14:51 | tonetja

co je ti po tom
kdo tady leží
nezdržuj pokračuj
dokud jsi svěží





nad zlato

11. srpna 2009 v 14:47 | tonetja

potlač dobré úmysly
beztak dávno zakysly
zadrž vstřícná gesta
vydej jedno ze sta
utni lehkou konverzaci
nejsi tu jen pro legraci
ukryj vlídné pohledy
přitahují nohsledy
vem si kurzy asertivní
buď patřičně pozitivní
hlavní cestou lehce kráčej
dozadu se neotáčej
však víš kam a odkud míříš
svůj čas přeci neprohýříš
úspěch obdiv marná sláva
ze všech koutů už ti mává
závist nebo žárlivost
jsou tu také pro radost
nemazlit se jaké fraky
všem nímandům vytřít zraky
píli lokty do pozoru
vítězství je na obzoru
za vzor tebe budou mít
pak už jenom šťasten být

marná

9. srpna 2009 v 15:35 | tonetja

zas se tváříš zas máš můru
zase už si chystáš šňůru
pozor trám je červivý
skoba notně reziví
na půdě je furt větrno
můžeš chytit oční zrno
holubi si také klovnou
to ti tedy říkám rovnou
než se smyčka zadrhne
špagát se ti roztrhne
spadneš noha zlomená
snaha opět zmařená
radši frustruj v sednici
máš tam blíže k lednici

tak to chodí

8. srpna 2009 v 1:56 | tonetja

poezie komunální
černobílá a banální
její velké poslání
nudou silně zavání
účinná tak k posrání

ty básníku z komunálu
zalez někam do futrálu
zapni se na pevný zip
v teple uvnitř můžeš hnít
veršovat a vtipný být

až vyležeš přijdu rád
do zadku ti nakopat
nemohu se dočkati
jak mě štěstí zachvátí
když tě budu soustředěně
s každým veršem zaslouženě
v prdel kopati


ve správnou dobu na správném místě

8. srpna 2009 v 1:34 | tonetja

dva nesmělí paparazzi
konajíce svoji práci
zalehli si na matraci
posrali je shora ptáci
prý jen tak a pro legraci
chudáci dva paparazzi

brr

7. srpna 2009 v 17:32 | tonetja


ať trávou či trním
pro sebe si brním

v těle časté brnění
horší TV zrnění

až se stanu obrněncem
ozdobte mě obrvěncem

kocouří

7. srpna 2009 v 0:06 | tonetja

Kocourek toulavý je celý je bolavý,
Kožíšek rezavý urousaný.

Chybí mu tři fousky, ouška má na kousky,
čumáček do krve rozedraný.

Ty zase vypadáš, na nohu napadáš,
ocásek v blátě máš vymáchaný.

Cos dělal celou moc? Nemňoukals o pomoc?
Nejsi, náš kocourku, uplakaný?

Co si to myslíte, nic o mně nevíte,
jsem jen tak trošičku vylekaný.

Pak oči zamhouří, tajemství kocouří
prozradí obřadně ustaraný.

S kocoury jsem se rval, jako lev bojoval
na střeše, na dvoře, pod kaštany.

A že se dobře bil, hrdinně zvítězil,
stal se všech koček král uctívaný.

Nechal se pošimrat, to má náš kocour rád,
však to vždy vyléčí noční rány.

Protože lidský svět zná dobře už pár let,
zavrněl jako dík za zeptání.

Ranní si misku dal, důstojně zazíval
a hrdě odkulhal kočičí král.

klika

5. srpna 2009 v 21:26 | tonetja

přišlo to na něj
zčista a jasna
zasáhlo ho to
jak z nebe blesk
a teď tu stojí
sic mírně žasna
čekaje v řadě
snad na potlesk

rým s rýmem snoubí
verš veršem stíhá
nespí a nejí
světu se skryl
když slova váznou
doléhá tíha
jako by kámen
jej zavalil

hlava mu brní
myšlenky kanou
obrazy staré
bořit se jal
vlasy mu vlají
oči mu planou
další noc vášnivou
s múzou se rval

zbytečně trháš
bolavou duši
marně tu piješ
absint co zbyl
naštěstí celkem
nikdo netuší
že nový básník
se přihodil





večerní

5. srpna 2009 v 21:25 | tonetja

když smutek zaťuká na vrátka duše
otevřu vejde dál po špičkách tiše
sedne si pokorně ke stolu v kuchyni
neptá se nesoudí tikají hodiny
postavím na kávu tu černou bez mléka
pijeme pomalu počká ten kdo čeká
pavoučí nokturno odkudsi zaznívá
smutek je zachytí do svého přediva
hrníček od kávy nechtě jsme rozbili
kávové slzy se po stole rozlily

letní

5. srpna 2009 v 21:23 | tonetja

v domě bují plíseň
v hrudním koši tíseň
do kroku nám k tomu hrají
pochodovou píseň

poučná (ale se šťastným koncem)

5. srpna 2009 v 21:21 | tonetja

zdvořilostní fráze
říkají se snáze
na životní dráze
když je nám tam blaze
vypadne-li fáze
na životní dráze
zdvořilostní fráze
podléhají zkáze
a zasmrádlá fráze
je jak mastná saze
když vystrčíš z vlaku nos
na životní dráze
není třeba truchlit přeci
fráze jsou jen plané kecy
se sazí či bez saze
zajdi klidně na dvě deci
v jídelňáku jsou už všeci



vášeň

5. srpna 2009 v 0:05 | tonetja
se slovy si pohrávám
domácnost zanedbávám
měřím rytmus hledám rým
neperu a nežehlím
veršík sem a veršík tam
plotnu děti nehlídám
múzu líbám den co den
každý mi buď ukraden
bloudím hledám inspiraci
doma vleže na matraci
(též v místní restauraci)
když se trošku opiju
bezostyšně odkryju
rozervanou duši svou
potácející se tmou
nevím-li co veršem říci
obrátím se na lednici
zklamání mě nemine
zase prázdná jéminé
z hladu básní tvoření
s trochou kari koření
život v zázrak promění
vždy však těší nejvíce
pravidelná stolice


jazykem rodným

5. srpna 2009 v 0:03 | tonetja
je to dost dobrý
povídá Vlaďka
nemá to chybu
míní zas taťka

bude to hustý
kontruje Katka
a taky mastný
doplní matka

ty vogo uber
netlač na pilu
jsi mimo mísu
už v prvním dílu

totáč a demáč
je děsně kůl
na četu onlajn být
života půl

nevím co prudíš
drž hubu zmetku
nečum a naval mi
bůra a pětku

nevaž se odvaž se
prozvoň mě vole
neřeš a nemysli
vypad jsi z role

je to o dohodě
poradil psycholog
by super myšlenkou
ukončil monolog

buď sexy buď trendy
obden měj depku
a hrstí floskulí
nacpi si lebku

je to fakt paráda
další natoč
myslet už netřeba
vždyť taky proč

klídek a pohoda
žváro a tak
mluvíme mluvíme
pořád a jak a jakajakajakajak ........

salátová

5. srpna 2009 v 0:02 | tonetja
mrkev mrká
křen se kření
rajče opět k mání není
vyrazilo do ráje
tam si rajskou zahraje
a co dělá cibule
bulí zas u tabule
je to trubka veliká
prská na ni paprika
rád by ňáký fórek
udělal pan pórek
nechce býti ve při
tak zavolá pepři
ten se raděj zapře
česnekem se natře
česneková palice
má vždy řečí nejvíce
že prý s mladou petrželí
težko byste vydrželi
petržel vše oželí
zakouká se do zelí
zelí zle zezelená
neb na stará kolena
chce mít totiž svatý klid
a tiše si za kompostem
pro sebe jen hnít
navíc vidí bubáka
španělského slimáka
ten směr přímý nabere
a všechny je sežere



tak i tak

4. srpna 2009 v 23:57 | tonetja
plno jídla
plno pití
plno divných
nápadů
plno křiku
plno v kupé
plně hradit
závadu


prázdný papír
prázdná chvíle
prázdná hlava
prázdný dům
prázdná kapsa
prázdné řeči
naproti jdu
prázdným dnům


napůl tak
a napůl jinak
napůl beru
napůl dám
napůl v pekle
napůl v ráji
napůl s tebou
napůl sám


možná ano
někdy příště
tedy jaksi
nicméně
před oponou
za oponou
klaníme se
prkenně

s dobou

4. srpna 2009 v 23:40 | tonetja

bych se přiblížila světu
odevzdám se internetu
a že nejsem pouhý mlok
zavedu si na něm blog
štěstí mě už nemine
když teď budu online
všechny trapné detaily
vyřídím skrz emaily
abych mohla leccos snovat
musím trochu upgrejdovat
doufám že to unese
vindous Vildy Gatese
kam jen můžu skajpuju
v ešopu nakupuju
co nekoupím vypálím
na netu se neválím
ještě zapnout webkameru
to je tedy pokrok věru
možná se teď trochu lekl
ledasjaký činný hekr
já mu klidně zaviruju
než by ajťák gůlg řekl








začínám

4. srpna 2009 v 23:27 | tonetja
když mi rupne v malíčku
napíšu si básničku
nečekejte poezii
jde tu spíš o terapii
pár veršíků jednou denně
uleví mi zatraceně
klika pech radost či zlost
na netu je místa dost