Září 2009

pohostinská

21. září 2009 v 20:51 | tonetja

když si člověk neví rady
když mu není pomoci
ať si zajde do hospody
a posedí do noci

pokouří a pomudruje
bouchne rukou do stolu
vrtět nebo kývat hlavou
může s chasou pospolu

když pak se už blížit bude
aspoň k desáté sklence
není boha že nedojde
k spásonosné myšlence

a když ne tak též nevadí
vše už nějak dopadne
buďto dobře nebo blbě
vždyť je to tu bezvadné

komu čest tomu čest

19. září 2009 v 0:01 | tonetja

mnozí vědí co se patří
co a jak by mělo být
co mi sekne co už moc ne
jak co pojmout jak co vzít

jejich pravé pravdy znějí
naléhavě ze všech stran
coby bez nich jeden počal
sobě napospas vydán

pronikavou analýzu
provádějí na místě
když nějaké superego
zmerčí tito freudisté

důstojní a seriózní
po celý den převážně
řešit radit podotýkat
a tvářit se závažně

naštěstí leccos nechápu
tupě zírám ráda jím
snad do chvíle než vydechnu
nějak si už vystačím

a že jsem též dosti zralá
místy mírně nahnilá
přikyvuji usmívám se
to je jízda spanilá

volno prosím

17. září 2009 v 21:25 | tonetja

volno prosím můžeš jít
nikdo v ničem nebrání
včerejšek se odehrál
dnešek už se uklání

ti co mohli dávno šli
čekat dál je zbytečné
neptej se a pokračuj
nejsi tu na konečné

až dobudeš světa kus
až uvykneš jiným hrám
nevolej a nepiš nic
jsi-li spolu nebo sám

nejsi dlužen nikomu
nikdo nic ti nedluží
jenom občas třeba ne
srdce se ti rozúží

veverčí

15. září 2009 v 17:07 | tonetja
praskla mi žárovka
odešla pračka
na poště lidí moc
zkrátka den sračka

sousedi prudili
že trávu nekosím
šéf taky řeči měl
asi se orosím

tak je to každý den
v pátek či ve svátek
jak v kleci veverka
šlapu kolovrátek

ne že bych nemohla
nebo snad nechtěla
to přeci veselá
veverka nedělá

naštěstí to někdo řídí

12. září 2009 v 17:11 | tonetja

nic mě dávno nenapadlo
inspirace zmizela
opojení z tvorby zvadlo
hlava prázná docela

asi je to dáno shůry
utahují kohoutky
aby rázně zatrhli ty
poetické kormoutky

když se verše začnou šířit
z rovin údolí i hor
o moc horší už snad není
ani dýmějový mor

ještěže vše časem sejde
a než sedne první mráz
touha věčná taky přejde
pak to běží mnohem snáz

kalamitnííííí

7. září 2009 v 21:29 | tonetja
schovala jsem do krabice
dopis a tři pohlednice
věčnou tužkou napsané
nikdy neodeslané
obálka je bez adresy
adresát se toulal kdesi
poštovné jsem neplatila
obálka se rozlepila
když ji plíseň napadla
krabice se rozpadla
rovnoměrně na tři díly
myši se v nich usadily
dobře jsem však udělala
že jsem to vše neposlala
pošťáka co poštu nosil
zmutovaný virus skosil
ještě se mu odměnili
že ho z pošty vyhodili
navíc mu pak lidé zlí
nové kolo odvezli
poučení z toho plyne
dopisy i texty jiné
předávejte osobně
aby znovu obdobně
nedošlo ke kalamitě
na poště či u vás bytě
ať se myši množí směle
ne však v poště pro přátele
zvládnou si to za pár dní
klidně v poště úřední
pošťáček ať za úsvitu
získá opět imunitu
zvláště když mu lidé zlatí
jeho jízdní kolo vrátí
to pak bude věřte mi
poštovní ráj na Zemi
ani žádné ímejly
nás už ničím nezmejlí
a ty divné esemesky
můžou taky mazat hezky
radši končím třesky plesky

předvolební

5. září 2009 v 1:43 | tonetja

volíme slova
volíme strany
volíme cestu
volíme styl
volíme značku
volíme barvu
volíme přátele
volíme cíl

když ale volba
s cílem mine
a také přátelé
nemají čas
strany styl barva
cesta i značka
postupně jaksi
ztrácejí jas

volená slova
podivně váznou
v podivné zvuky
se promění
podivné tance
a jinou muziku
dávno si zvolili
vyvolení




volíme volíme
voláme
do urny zaživa
vkládáme
naději nebo strach
ze smrti
čas si nás patřičně
nadrtí

nevyhovíš

4. září 2009 v 17:32 | tonetja


vytáhli jsme z hrnce
vařeného srnce
asi se mu cosi příčí
že tak divně brnce

jojo

3. září 2009 v 17:45 | tonetja


veršotepec tvoří
lýtka srdce hoří
ve svém tvůrčím pnutí
rýmy na svět nutí
figury a tropy
potem krví kropí
hluboké myšlenky
loví na dně sklenky
rozervanou duší
lidstva konec tuší

bude-li ti hrabat
začni verše skládat
není lepší terapie
než niterná poezie
celkem jistá parketa
to ví každý poeta

akési čudné

2. září 2009 v 23:44 | tonetja

je-li na dně sklenky pravda
kde se skrývá lež ?
a když sklenka rozbije se
pravdu nenajdeš ?

ten kdo šetří prý má za tři
a co ten kdo hýří ?
má snad méně zatraceně
když životem víří ?

kdo si počká ten se dočká
to je dobrý hec
řekl popad odnesl si
vše nedočkavec

dlouhé vlasy krátký rozum
vsadím klidně keš
nenatáhneš rozum nijak
až budeš mít pleš

třikrát měř a jednou řež
prý je tak akorát
postačí však abys vyrost
jednou nařezat ?

kdo jinému jámu kopá
že do ní padá ?
co když kopeš jámu sobě ?
to jsi návnada ?

zvědaví prý rychle stárnou
hádat se budu
já se na nic netázala
a mládí v čudu

pravda láska zvítězit má
co lež nenávist ?
ty dvě taky vyhrávaji
můžeš si být jist

pakže věřit věčným pravdám
nebuď bláhový
dej si radši klidně žváro
k tomu lahvový

laxativní

2. září 2009 v 23:20 | tonetja
řeči sentimentální
ač jsou značně banální
podrbají ukonejší
nervstvo centrální

sentiment je velmi zdravý
nepoškodí nenapraví
nemusíš se toho bát
budeš po něm sladce spát

(možná taky dobře srát)