Říjen 2009

dušičková

31. října 2009 v 19:24 | tonetja

zajdeme na hřbitov
zapálit svíčku
náhrobek vyleštit
postát chviličku
s drobnými rozpaky
do vázy dáme
umělou květinu
je to to samé
živá by umrzla
brzo by uvadla
umělá vydrží
mnohokrát vypadla
z vázy když vítr ji
do sněhu převrátil
jako by za živé
výkupné zaplatil
však ona pokvete
trvalka sněhová
i naše rozpaky
do vázy uschová
až zase přijdeme
zapálit si svíčku
vyleštit náhrobek
a postát chviličku

rok na vsi

30. října 2009 v 17:36 | tonetja

jaro zmizelo bez placení
léto se sťalo v obilí
podzimní barevné kýčaření
bezostyšně zima vybílí

jednou tam

23. října 2009 v 15:44 | tonetja

neptejte se nežádejte
nevím nic a nechci znát
nezvoňte a nečekejte
nejsem doma nejsem rád

běžím skáču poklonkuju
doháním co uhání
nedoženu nedoskočím
zase špatné podání

opět jedna horká chvíle
opět další rozpaky
kdo to na mě každodenně
zkouší svoje chytáky

zavřít oči nadechnout se
nevidět kam pádí čas
neslyšet co napovídá
potutelný jeho hlas

vysmívá se pošklebuje
trochu straší trochu lže
vyčítavě na mě syčí
z uplivané pasáže

marně plácám kolem sebe
ještě krok a už mě má
škemrám volám ozývá se
jen ozvěna vzdálená

jak vysednout z toho vlaku
nemá žádnou zastávku
mašinfíra je šílený
výpravčí má přestávku

ještě z okna vykloním se
třeba někdo zamává
v depu kdosi soustředěně
kosu nám naklepává

nejvěrnější

16. října 2009 v 20:47 | tonetja

naše malé tiché strachy
naše malé starosti
naše malé denní krachy
naše malé podlosti

přicházejí bez hlášení
možná jaksi nesměle
přicházejí zcela věrně
jako staří přátelé

vykračují si za námi
anebo my jdeme s nimi
někdy kolem nás se plíží
kočičími kroky svými

zaplašit pryč nedají se
uchlácholit sotva stěží
jen si občas trochu zdřímnou
lehounce jako když sněží

tak budeme pořád spolu
jako smlouva nová věčná
hezky u jednoho stolu
jistota to nekonečná

ach jo

13. října 2009 v 19:35 | tonetja

nemám prachy nemám štávu
nemám kliku nemám čas
mám však dluhy taky revma
honičku mám jako ďas

nevím jak to vlastně chodí
nevím co a komu dát
neznám míru neznám lidi
koukám na vše jak na drát

mít známosti mít řidičák
taky lepší pověst mít
to by bylo terno děti
to bych snad přestala pít

k čemu ale by to bylo
stejně brzo zazvoní
pak už jedno jak tě šoupnou
pěšky nebo na koni

a to se mi ulevilo
to je spásné poznání
i když pravda ctnost tu jaksi
silně nouzí zavání

neplatičská

11. října 2009 v 2:20 | tonetja

přestože jsi neplatič
nebuď z toho celý pryč

až to bute fatální
neveď řeči banální
svlékni oděv erární
vezmi kartáč dentální
na dutinu orální
v lázni dosti termální
najdeš zdraví mentální
a když činže kvartální
zdrásá nervstvo centrální
nebo tunel karpální
právo máš pak morální
dát si dortík polární
a pomýšlet na pelíšek
ve kterém už sedm lišek
čeká až je aspoň ve dne
zahřeje až mlha sedne
teplo solární

naši milí též

10. října 2009 v 21:39 | tonetja
nejtvrdší ránu vždy zasadí
ten koho nejvíc máš rád
a když snad někdy i pohladí
chceš-li i to můžeš brát

možná jen neví a netuší
kdy a proč vzít a jak dát
a kolik pokory přísluší
tomu kdo dále chce hrát

sklopené pohledy dělí nás
jak stará cihlová zeď
ptáš se zda rozbít ji může čas
a rána pálí nás teď

zda někdy hojivou podá mast
anebo řekne to nic
či zda zas přibude malá past
na pěší cestě z vinic

nezralé víno jsme neměli
sklízet tak předčasně snad
co všechno vědět jsme nechtěli
s údivem můžeš se ptát

snadné, můj milý Watsone

10. října 2009 v 12:27 | tonetja


vykašlat se na radu
nebýt nikdy o hladu
nepokazit náladu
vždy je něco ve skladu

být tak trochu potvora
výmést špínu do dvora
pýcha nebo pokora
stejně všechno okorá

vyhrát někdy v loterii
nabít řádně baterii
říkat si jak lehce žiji
i když v hlíně občas ryji

posvítit na noční můru
nevěřit na inventuru
kráčet pomalu leč vzhůru
hůř už bylo (v Port Arthuru)

nekoukat na dobré mravy
kdo co zkazil nenapraví
jak se často moudře praví
hlavně aby bylo zdraví

je to snadné jako nic
možná čekals trochu víc
o pět hromů do polic
když ne vše tak polovic





bez obav

4. října 2009 v 12:14 | tonetja

i když je to záhadné
vždy vše nějak dopadne
dobře hůře nebo skvěle
hlavně kráčet vpřed a směle
do ráje či do peklíčka
většinou však do prdele
všechny totiž cesty z Říma
vedou právě tam
což mě silně uklidňuje
tam to dobře znám

podivná

3. října 2009 v 23:27 | tonetja
podivná otázka jaksi se naskýtá
z kolika Lolitek vyroste Lolita
pro kolik Kolombín Harlekýn bude snít
s kolika mlýny se Quijote zas půjde bít
za jakým voláním a proč jít světa kraj
kdy mávnout taktovkou a říci teď už hraj
z kolika písmenek skládá se tajenka
a kolik myšlenek zadrží vlásenka
zda nás z cest dalekých někdo zas přivítá
proč tolik Hamletů sedí a přemítá
nehádej neptej se zda někdo netuší
a jestli pochopíš zatři vše retuší
čeho je příliš moc toho je přespříliš
neznáš-li odpověď aspoň se nezmýlíš
zůstávej s pokorou v tom krásném hájemství
a nechtěj odhalit poslední tajemství