Listopad 2009

důchodové připojištění

30. listopadu 2009 v 21:46 | tonetja
spěšná sůl a spěšné vlaky
spěšná pošta špěšný den
utečou nám stejně taky
jako lehký ranní sen

spěchám běžím nemám stání
letím frčím nevím kam
nedorazím občas ani
prošvihnu to nestíhám

tak svištíme si po dráze
máme forsáž parádní
zaplatíme občas draze
nevadí jen nespadni

náhle cosi let zarazí
a ty koukáš co s tím dál
jako když ti facku vrazí
toho ses fakt nenadál

potom zvolníš už nemůžeš
náhle jde to pomalu
i když chceš si nepomůžeš
doklopýtáš ke stáru

konečně se zklidníš hochu
i když nerad však to víš
tak se kolem koukej trochu
dřív než navždy zcepeníš

bloga jego

29. listopadu 2009 v 1:30 | tonetja
sedím denně na blogu
klikám tedy jsem
já už jinak nemogu
blogáč den co den

vše drobně rozepsané
dám si do blogu
a to co je smazané
odejde k bogu

říjen září srpen též
vstávám jen pro blog
půjde- li to takto věř
spolkne mě en bloc

všichni jsou na face-booku
mě teď berou blogy
jdem si hezky na ruku
jako lehčí drogy


apel
pokud nejsi líný mlok
založ si na Blogu blog
udělej vpřed správný krok
nečekej na Nový rok
pak si nalij horký grog
kdo přijde přes blog na skok
možná přinese i mok
to je tedy fakt pokrok


zahučaly hájové
zahučaly blogy

poránu

29. listopadu 2009 v 1:16 | tonetja
dneska takhle nějak k ránu
narazil jsem starou bránu
brána byla od rány
tak jsem celý zbouraný
taky byste měli ránu
potkat zrána starou bránu

zimní cestou

29. listopadu 2009 v 0:26 | tonetja

krajina ulehla do brázdy na poli
listím se přikryla když nastal čas
nebe se dotýkat smějí jen topoly
hladinu na řece uspává mráz

usnuly stromy i křoviny na chvíli
ptáci už odlétli nastává noc
hlasy co zněly tu umlkly nebyly
do bíla halí vše čarovná moc

jen jabko ve větvích zůstalo červené
nesmělá vzpomínka na letní den
chvěje se malounko jakoby zmatené
ostatní dávno už spadla na zem

tak jako krajina chtěl bych teď ulehnout
schoulit se do ticha odehrát sen
z té horské dráhy si potichu vysednout
netoužit nehledat spočinout jen

je doba adventní zda čekám na cosi
či stojím před dveřmi a neznám řád
váhám zas a ptám se zda někdo vyprosí
vědět však nechci to anebo snad

předvánoční veselá

24. listopadu 2009 v 1:28 | tonetja

bláto vítr čvachtanice
Santa v Tescu nakupuje
koledy řvou do ulice
stromek už se rozsvěcuje

předvánoční atmosféru
bezpečně vždycky navodí
v kalendáři na mou věru
dřív než listopad uhodí

lidi lítaj jak urvaní
ještě chytit ňákou slevu
však adventní usebrání
má zase kdesi prodlevu

reklamy odevšad buší
zprava zleva shůry zdola
vánoční pohodu v duši
narvat do každého vola

sice praví v televizi
že to asi zas nevyjde
Ježíšek má letos krizi
nezazvoní a nepřijde

do kostela na půlnoční
tradičně se ovšem chystá
neval tolik bulvy oční
mnohý pravý ateista

raděj naval na charitu
trochu načechrej emoce
pak se zařaď do zákrytu
přežiješ další Vánoce

vepří

21. listopadu 2009 v 0:10 | tonetja
natáhni na hlavu hučku
obuj si boty
do palčáků ukryj ručku
vyraž do sloty

až potkáš prasečí chřipku
zachrochtej si s ní
dát si ovšem vepřo knedlo
zdá se absurdní

stará vepřová kolena
už maj všeho dost
nedivme se že je chytá
řádná vepří zlost

nejdříve dostane slinu
vepře na pekáč
pak si běží pro vakcínu
nenažraný sráč

chytit správnou diagnózu
zalézt do peřin
patáků mít plnou dózu
budeš stopro in

říkali to dnes v rozhlase
stejně každý den
pandemie jako prase
už je za rohem

prošvihneš-li chřipku vepří
přijdou na nové
však nějak to zas ošetří
hlavy skopové

sameťáci

18. listopadu 2009 v 17:59 | tonetja

sametové slyším hlasy
sametové dávám sliby
sametové nejspíš asi
sametové jenom kdyby

hurá děti na náměstí
lampiónů plné ruce
možná vás tam někde potká
zas nějaká revoluce

ani dobrá ani zlá
ani moje ani tvá
někdy černá jindy bílá
tak nějak sametová

marná sláva marný boj

16. listopadu 2009 v 0:19 | tonetja

je to takřka nirvána
cedit rýmy do rána
veršíky jak z růže květ
tečou jako pravý med
infantilně černobíle
kárají i radí čile
ideje jsou velmi vágní
tedy padni komu padni
předminulé století
zaseklo se v paměti
drží jak helvetská víra
kdo to vidí jenom zírá
a kdo hledá myšlenku
radši ať si dá sklenku
poezie má namále
veršovat však budu stále
neodbytná je to věc
zchvátí-li tě umělec
co mi po tom nakonec

převelice hoří svíce

15. listopadu 2009 v 20:48 | tonetja

nalij vodu do studánky
přines dřevo do lesa
pochval den už brzo ráno
hladina ať neklesá

koukni na zoubky koníku
dárek nechť tě nemýlí
budeš-li mít ve hře kliku
láska přijde za chvíli

ušáků kup plný pytel
na co šetřit natřikrát
dej si třeba čtyři porce
máš-li něco k smrti rád

i když ti to říkávali
nemusíš se čerta bát
namaluj ho klidně na zeď
mariáš s ním můžeš hrát

rady moudrých mudrování
ušlechtile drtí nás
to jen aby zahlušilo
nesmělého srdce hlas

vyběhni si do zahrady
bez kabátu čepice
kdo se směje od začátku
ten se směje nejvíce

tancuj tancuj a vykrúcaj
máme to jen na chvíli
ať víme jak na otázku
zda jsme tu vůbec byli

je to trochu divná píseň
co tu právě zazněla
další jedna ví jak na to
což jsem ale nechtěla

impre depre

13. listopadu 2009 v 23:04 | tonetja

podzimní imprese
ne každý unese
pozor na obsese
chodit si po lese
občas tam stane se
že padne deprese
co duši zanese
přijde-li progrese
takové deprese
řádně to zatřese
leccos se nesnese
a doma zavře se
to potom přinese
i to že octne se
na pěkném parte
se
pak divit může
jak letí z kůže
házej mu růže

chorobná

8. listopadu 2009 v 14:31 | tonetja

sedla na mě choroba
je to pěkná mrcha
trápí tělo nebohé
ničí také ducha
vědět jenom jak na ni
vědět jak na mrchu
zda ji hýčkat na dlani
či nakašlat svrchu
jen neklesnout na duchu
nedopřát jí sluchu
zavýsknout si ejchuchu
zas to bude v suchu
doufám věřím žadoním
mám též děsnou pifku
teď mi ale chybí rým
což mě dosti žere

atak a tak

6. listopadu 2009 v 23:46 | tonetja

napadla mě myšlenka
což nebývá normálně
byla velmi útočná
fyzicky i verbálně

silná ani hluboká
naštěstí však nebyla
originální už vůbec
tak jsem to vše přežila

jedeme

4. listopadu 2009 v 10:13 | tonetja

včera mě zas popadlo
nahlédnou za zrcadlo
nebyla tam Alenka
jen za vodu složenka
a že jsme ji neplatili
vodu nám už odpojili
taky ničím nesvítíme
na sporáku nevaříme
rady dosti dojemné
odkud vzít na nájemné
kde se sekla potvora
sociální podpora
hladká jízda milé děti
z kopce od desíti k pěti
ruku v ruce každý den
s doživotním minimem
veselo je v říši divů
v zimě v létě za odlivu
však když nazraje ti čas
přijdi taky mezi nás

na čekané

3. listopadu 2009 v 18:20 | tonetja

čekáme na ráno
čekáme na vlaky
čekáme na výhru
v čekárně svět

žijeme jakoby
žijeme na úvěr
žijeme kupředu
anebo zpět

máme své poránu
točíme ruletu
z perónu další vlak
odjíždí teď

až tu hru dohrajem
a úvěr splatíme
čekárnu uzamknou
pro zbytek let

nedělní

3. listopadu 2009 v 18:12 | tonetja

ztratila jsem soudnost
zratila jsem klíč
jestli ztratím též chuť k jídlu
zajdu si pro rýč

vyryju si někde v trávě
jámu hrobovou
ulehnu a oddychnu si
ti už mi mohou

s žížalou a krtkem budu
karty ve dne hrát
v noci potom s hrobaříky
půjdu hezky spát

jsem už z této perspektivy
celá pryč pár dní
darem spadlým přímo z nebes
rýč je zahradní