Únor 2010

kanárčí

26. února 2010 v 22:40 | tonetja

nějakou veselou kanáre zazpívej
máš tisíc důvodů šťasný tu být
ve zlaté kleci si sedíš a skřehotáš
nějakou rozvernou snad musíš mít

vždyť je to radost už zůstat tak navěky
netřeba lítat a v noci se bát
nekoukej toužebně za obzor daleký
uvidíš zvykneš si budeš tu rád

my taky sedíme ve zlatých klecích svých
odvážně prskáme na kočky ven
dvířka jsme zavřeli na deset západů
a v teple uplynul zas další den

zazpívej kanárčí ještě ne labutí
ta duši rozpáře jak ostrý nůž
že jsme ji zavřeli do malé ohrádky
no a co kanáre tak zpívej už

vždycky ekologicky

25. února 2010 v 17:43 | tonetja

v kukavozu všechno končí
jak když shoří svíce
tak jsem tedy zaplatila
na rok popelnice
každý totiž druhý pátek
pravidelný sběr
vytáhnout komunál z vrátek
do odpadních děr
tak to všechno uklidíme
za malou chvíli
kde nic tu nic snad jsme ani
vůbec nebyli

curriculum vitae

24. února 2010 v 0:28 | tonetja
vzlétneme na křídlech
naivních nadějí
usedneme na lep
pak vlastnímu dojmu
stoupáme na ceně
když oči hmouříme
do rolí vedlejších
zcela se vložíme
zahrajem na strunu
vlastního obdivu
až se zas proberem
když hra je u konce
klesneme na duchu

sejdeme z očí
pak sejdeme z mysli
až věkem sejdeme
lehneme popelem

špagety i makaróni

20. února 2010 v 18:15 | tonetja
gaudeamus igitur
zbav se pokud možno chmur
říkají že panta rei
takže na nic nečekej
prý in vino veritas
pij dokud je ještě čas
mors ultima linea rerum
nepomůže ani sérum
což nihil novi sub sole
tak se tomu nediv vole
radši tedy carpe diem
sice blbě ale žijem

radosti nikdy dosti

14. února 2010 v 2:34 | tonetja
proč bychom se netěšili
pro bychom se rmoutili
co řeknem až se nás zeptaj
zda jsme si to užili
budeme tam pyšni hrdi
nebo budem zmateni
zase nejvíc žvanit bude
ten kdo žvanil na zemi
nikam nikdo neuteče
všichni pěkně pospolu
předvádět se budem zase
u nebeského stolu
když to pánbů nezarazí
řádně razantně a včas
litovat pak chlapec může
že kdy vůbec stvořil nás
kdyby radši nechal v ráji
adama si s evou hrát
mohl si těď s petrem svatým
někde v klidu pivko dát
ovšem to byl tedy nápad
dát jim trochu rozumu
když se náhle ochladilo
oba šáhli po rumu
tak to potom dopadalo
ve čtvrtek i v neděli
to už pánbů jasně viděl
že je to dost v prdeli
my jsme správně pochopili
poučení jediné
bez rozumu by se dalo
bez rumu však asi ne
tak si dejme další rundu
jsme tu jenom na chvíli
proč bychom se netěšili
proč bychom se rmoutili

derniéra

14. února 2010 v 1:13 | tonetja


zatáhnout roletu
pak zhasnout světla
uzamknout dveře
a zahodit klíč
smířit se pochopit
že už je dohráno
přijmout že co bylo
je náhle pryč
přišlo to tichounce
aniž jsme věděli
žili jsme na úvěr
svých šťasných dní
možná jsme tušili
věřit však nechtěli
opona spadla
za hrou poslední
stojíme v rozpacích
a ticho ze všech stran
křičí na nám do uší
vykliďte sál
ptám se co nastalo
ptám se co nastane
odpověď nečekám
kdo by ji dal

rybí

7. února 2010 v 23:57 | tonetja
začínám už tiše chápat
mírnou depku z toho mám
dvakrát jsem se otočila
a už končí tento flám

rychle nějak nečekaně
došla šťáva zhasl plyn
z nedávných ještě taškařic
zbyl už jenom bledý stín

tak to chodí tak to běží
nezastavíš nesnaž se
proto jestli ještě můžeš
neváhej a odvaž se

kdyby ovšem na to byla
síla chuť a nálada
to bych se snad odvážila
aspoň coby návnada

jsem už jak ta ryba hloupá
co uvízla v pekáči
teď kouká dost vyplašeně
v oleji se otáčí

rybko hloupá rybko milá
splň mi přání nesmělé
ať nejsou jen černé pátky
ať je někdy neděle

áftr skůl ektivity

6. února 2010 v 23:25 | tonetja

někdo chodí na ryby
někdo nosí třásně
další cosi štrykuje
já si skládám básně
jsou to jenom rozcvičky
postrádají výšku
nevadí však netoužím
publikovat knížku
štrykovat já neumím
na rybách to studí
třásně nosit nebudu
neb mě to dost prudí
když mě rýmy popadnou
provedu hned zápis
vykašlu se na vše kolem
navíc je to grátis
je fakt že mnou cloumají
denně tvůřčí muka
z toho mi pak rytmicky
v pravém oku cuká
každý na cos dojede
to už ovšem vím
tak si ještě veršík střihnu
dřív než zcepením

že by už

5. února 2010 v 20:41 | tonetja

jen tak trochu zachrastilo
v hlavě duní temně
potutelně se to šklebí
nejen na i ze mě

sorry

3. února 2010 v 20:53 | tonetja
zase kazím stránku čistou
osobními výblitky
zas se tvářím ustaraně
v roli divné svébytky
zas si myslím že bych měla
cosi přidat do mlýna
kdy konečně pochopím že
je to velká kravina
v skrytu duše bych snad chtěla
být studnice moudrosti
stejně marné jako rady
jak zúčtovat s blbostí
tak jen koukám cvičím rýmy
přemítám a mudruji
naštěstí to nikdo nečte
pokud ano lituji

už mě má

3. února 2010 v 16:33 | tonetja
marně jsem se bránila
dostala mě Mozilla
můžu skuhrat můžu sténat
lapila mě do svých tenat
je to divá příšera
probouzí se za šera
sedím na ní do noci
už mi není pomoci
až se z toho zcvoknu zcela
uvítá mě tichá cela
čistá bílá jako sníh
například ta v Bohnicích

preventivní

2. února 2010 v 21:46 | tonetja
chudák hlavní hygienik
nešťastný měl okamžik
dostane se do řečí
skrze chřipku prasečí
nestihl si v ternímu
aplikovat vakcínu
snad se jenom čestně bál
potřebným by neubral
pandemie za dveřmi
virus je to zákeřný
ještěže jsme šetřili
a vakcínu koupili
teď jí máme všude dost
píchnem vám ji pro radost
podle státní nezbytnosti
naočkujem do sytosti
kdo by snad řekl že ne
bude navždy ztracené
prezident anebo vrátný
nic jim to nebude platný
ještě jednou cosi kviknou
vakcinaci neuniknou