Září 2011

z rodinného kruhu

29. září 2011 v 23:16 | tonetja
nařídím si vykázání
z domu bytu zahrady
na jak dlouho nemám zdání
jdu na vlastní náklady

stále znovu dnes a denně
peru žehlím navařím
a nyní se zaslouženě
vykážu a vypařím

mějte mě tu všichni rádi
já vás také miluju
jenže jste též děsní smradi
takže si zastávkuju

jdu si koupit nové boty
a vyrazím nevím kam
jen mě prosím nehledejte
než se vrátím zavolám

sorry

27. září 2011 v 15:09 | tonetja
rýmovačky blbé
inspirace vadne
myšlenky dost plytké
nebo taky žádné

přesto mě to drží
nechce mě to pustit
jen tak rychle nepřestanu
do éteru hustit

A hrajem dál

25. září 2011 v 23:04 | tonetja
Kdo má rytmus v tělě
hraje na buben,
jiný zase prokarbaní
celou noc a den.
Mazané jsme kočky,
chytili jsme myš,
na písí jsme závislí a
ty též, to si piš.
Hrajem divadélko,
někdy divadlo
nastavujem při tom sobě
smutné zrcadlo.
Někdo hraje vabang,
všecko nebo nic,
ten, kdo hraje na jistotu,
má jen polovic.
Někdy hrajem férplej
jindy faulujem,
anebo už to tak příliš
nerozlišujem.
Jsi-li pořád vítěz,
dítko Štěstěny,
raduj se, však drž se občas
taky u stěny.
Prohráváš-li často,
nelituj, snad víš,
v této škole zaručeně
nejvíc se dozvíš.

občanská

25. září 2011 v 18:17 | tonetja
vlasti služ
hubu drž
zase už?
sakra kuš

Další mobil (v rozhořčení dokonce s interpunkcí)

20. září 2011 v 14:03 | tonetja

Zbytečně jsem včera dobil
vybitý svůj nový mobil.
Kdosi mi ho totiž šlohl,
šlak trefit mě z toho mohl.

Bezkontaktní jsem teď zcela,
jako Babinkého cela.
Nemaje ten aparát
volám z okna akorát.
Zprávy čistě osobní
pošlu poštou potrubní.

Kdyby ti nějaký zmetek
chtěl dát mobil za pár pětek,
bude jistě kradený, bude to ten můj.
Koupíš-li ho, pak jsi ovšem stejný zmetek, fuj.

a všichni jsme v poho

15. září 2011 v 9:07
na tom našem sídlišti
dost to klouže na hřišti
totiž naši prevíti
chodí si tam venčiti
když se psíček vykadí
dobře ho to naladí
neštěká a nekňučí
s prevítem na gauči
a že máme toto hřiště
můžem v létě na kluziště

kulturně a tolerantně

14. září 2011 v 16:18 | tonetja
rokujeme řešíme a tváříme se ušlechtile
my jsme totiž zatraceně děsně kulturní
a kdo s námi nejde v šiku nechť se cítí provinile
neb je silně podezřelý navíc obskurní

v zájmu naší kulturnosti neračte se tedy divit
tolerovat nebudeme žádné excesy
kdo by nám chtěl naši víru dle své víry nějak křivit
chytíme ho za ty jeho divné pačesy

aplikujem desinfekci argumenty jasné teze
kulturně a poevropsku zakryjeme smrad
tolerance je náš program má však svoje pevné meze
nás tu prosím nikdo už nebude dlouho srát

nevadí II

13. září 2011 v 13:18 | tonetja
zbytečná jak moje myčka
netečná jak v plotě tyčka
rozvrzaná stará bryčka
utahuje se už smyčka
podivná to byla hříčka
však už slyšet z lesa sýčka
někdo zaklapne ti víčka
až uhasne tvoje svíčka
nepoletíš do nebíčka
vzpříčila se kdesi příčka

splněno

7. září 2011 v 22:46 | tonetja
žádné plány a naděje
k čemupak očekávání
žádná těšínská jablíčka
kráčím lehce bez zklamání

neví divu že jsem štasten
zdráv veselý a spokojen
přestože mi jistě brzo
bude zemní plyn odpojen

nečekal jsem fakt vůbec nic
nikam jsem to nedotáhl
má-li to být moje meta
vyšlo vše na co jsem sáhl

na zeleno

7. září 2011 v 0:06 | tonetja
i když žiješ bio
hodiny ti bijó
jendou v letním podvečeru
skončíš v bio kontejneru

zdravá

6. září 2011 v 23:16 | tonetja
napadlo mě právě
že budu žít zdravě
abych se vyhnula
srdeční zástavě

denně chodit pěšky
občas brousit běžky
pít už jenom vodu
na vrcholu sněžky

idea to skvělá
už se vidím celá
pružná štíhlá aby
každá záviděla

jenže vše má háček
děravý je sáček
i když se dost snažíš
potřísníš si fráček

např. ta ranní sprcha
to je pěkná mrcha
revmatická kolena
neb je totiž studená

pravidelné cviky
už mám z toho tiky
budu muset zajít
rychle do trafiky

všeobecná osvěta
budiž dvakrát prokleta
neb bezpečně zcuchá
tělo a pak ducha

takže kafe šálek
denní rituálek
hřešit na tom co má šmak
jinak tě fakt trefí šlak

kdo žije moc zdravě
zeleno má v hlavě
není na něm žádná chyba
umře zdravý jako ryba

na konci léta

3. září 2011 v 22:06 | tonetja
léto si navečer sbalilo dva kufry
ještě pár chvilek a bude zas pryč
podzim už od rána nesměle vyhlíží
míchá si barvičky na krásný kýč

tak je to stále a vždycky to překvapí
jako když odjede ten co nás znal
věřit se nám nechce že je to zase tak
a že jsme na cestě jen o rok dál

párkrát se potkáme párkrát se mineme
vše plyne někam pryč a má to spád
v létě i na podzim v zimě i na jaře
ještě jsme u toho tak hleď se smát