Listopad 2013

balada o zmizení ducha zdravého z povrchu zemského

26. listopadu 2013 v 0:46 | tonetja
potkal se duch zdravý
s duchem nezdravým
nezdravý mu pravil
zdravé nezdravím

nezdravě pak zdravý
zrudnul docela
sekl sebou o zem
až zaduněla

i když duchem zdravý
tělo chatrné
což na první pohled
bylo patrné

dej si bacha zdravý
pravil nezdravý
to tvoje železné
asi rezaví

jeden friendly eko
dospěl k závěru
rezavé železo
půjde do sběru

tak navěky věků
zmizel duch zdravý
nezůstalo po něm
ani deja vu

delirum nebo co

25. listopadu 2013 v 23:44 | tonetja
dbej na dobré mravy
říkají ti praví
šťastnější kdo neví
říkají zas leví
to všechno sám svedu
tvrdí co jsou vpředu
nekaž nám náladu
vztekají se vzadu
taky občas volá
kdosi přímo shora
ač tam pořád čumím
moc mu nerozumím
mám na vše licenci
praví nahlas tencí
jsme tu coby učni
informují tuční
kdo má hlavu v pejru
ať si dá víc sejrů
zvoní-li ti v uchu
neklesej na duchu
máš-li k tomu kšandy
užiješ si srandy
kdo je alergický
reaguje vždycky
a kdo dá na řeči
musí být dost v křeči
i přes řádnou péči
už se nevyléčí
nemusels být v kleci
kdybys neměl kecy
ztvrdneš tam navždycky
coby politický
to se občas stává
hip hip marná sláva

několik rad dobře míněných

25. listopadu 2013 v 20:03 | tonetja
chceš-li být vždy nad věcí
nekonzumuj telecí

nežli tlačit na pilu
dej si radši tequilu
nikdy není na škodu
přivyknout i na vodu

nemáš-li snad peněz dost
tvař se jako zvaný host

nespoléhej na zdraví
ono se to nespraví

z toho kdo všemu uvěří
ostatní radostně vytěží

dělej jen takové dluhy
které splatí někdo druhý

míváš chandru nebo depku
pořiď si veselou čepku
nepřinese nápravu
nefouká však na hlavu

kdo chce srandy ještě více
ať vytáhne rukavice
nebo radši ven z police
plnou láhev slivovice

a k čemu tato?

16. listopadu 2013 v 1:10 | tonetja
vrátit se na chvíli o pár let nazpátek
těšit se z nadějí tužeb a snů
zavěsit sdělení na kliku u vrátek
štěstí že dorazí už jen pár dnů

vše bylo tehdy tak snadné a přehledné
jasné jak letní den samozřejmé
jistoty kolem nás bezpečné úhledné
zdály se navěky neochvějné

a jednou kdoví kdy cosi se změnilo
tichounce že jsme to nepostřehli
pár z našich nadějí na cestě ubylo
na vlaky k nim jsme už nedoběhli

co bylo opravdu a co jen představa
bylo to štěstí snad anebo lež
pochybnost šklebivá chechtá se zůstává
neboj se odpověď nedostaneš

konečně

13. listopadu 2013 v 22:02 | tonetja
nežvaň a netvař se nepiš tu
jaksi už nemáš co říct
pravda je poměrně štiplavá
tak tedy končím tě píct

atos portos patos

5. listopadu 2013 v 12:55 | tonetja
nemám v lásce vážné řeči
sentimenty patosy
jsem z nich hnedle v děsné křeči
čelo se mi orosí

v žaludku mi začne žbluňkat
v oku bliká kontrolka
nezdrhnu-li začnu kuňkat
zdrhnout nutno zahorka

jinak mě to zcela zničí
zvadnu ztuhnu zcepením
sentimentem namydlena
pateticky vypěním